O bavlne v čokoláde

Milo se opatrně otočil o půl kruhu a posadil se čelem k Yossarianovi. Z hedvábného papíru vybalil cosi měkkého, kulatého a hnědého a podal to Yossarianovi. „Prosím tě, ochutnej to a řekni mi, co si o tom myslíš. Rád bych to naservíroval chlapcům.“ „Co to je?“ zeptal se Yossarian a pořádně si ukousl.

„Bavlna v čokoládě.“

Yossarianovi se zvedl žaludek a celé to velké sousto čokoládou oblité bavlny vyprskl Milovi rovnou do obličeje.

„Sežer si to sám!“ vyštěkl hněvivě. „Doboha! Zbláznil ses či co? Vždyť jsi tam nechal i ty zatracený semínka.“

„Nechceš to vážně ochutnat?“ žadonil Milo. „Tak strašný to snad zase není. To je to vážně tak hrozný?“

„To je slabý slovo.“

„Ale já musím donutit jídelny, aby tím krmily lidi.“

„Nečekej, že to někdo dokáže pozřít.“

„Budou to muset pozřít,“ prohlásil Milo jako nějaký vznešený diktátor a málem spadl se stromu, když se jednou rukou pustil, aby mohl svá slova doprovodit energickým gestem vztyčeného prstu.

Z anglického originálu "Catch XXII" preložil Miroslav Jindra 1979
© 1955, 1967 by Joseph Heller